Vyšší DPH poškodí výrobce potravin

Česko a Slovensko patří mezi státy s vůbec nejmenší ochranou svého potravinářského trhu, tvrdí Andrej Babiš, majitel největšího tuzemského potravinářského holdingu Agrofert. V rozhovoru pro Retail Info Plus hovoří i o svých dalších plánech na expanzi i o tlaku obchodních řetězců na ceny.

Vláda navrhla zvýšit sazbu DPH u potravin, co to bude znamenat pro tuzemské výrobce?

Návrh zvýšení DPH u potravin považuji za skandální. Je to další krok k likvidaci českého potravinářského průmyslu. Lidé začnou potraviny nakupovat v sousedních státech, kde už jsou některé levnější nyní. Konkrétní dopady na potravináře lze ilustrovat na našem příkladu, kdy jsme museli v důsledku zvýšení DPH na Slovensku zavřít dvě porážky drůbeže, což nás stálo stovky milionů korun. Dopad vyšší daně na zdejší potravinářství bude také obrovský a veškeré podpůrné kampaně na podporu domácích výrobků tak půjdou vniveč. Nechápu, proč dnes politici řeší pouze příjmovou stránku rozpočtu a nikoli stránku výdajovou. Proč nejsou zveřejněny všechny daňové výjimky, nebo velké firmy, které zde podnikají, ale mají sídlo v daňových rájích. Těch jsou desítky a pro stát to představuje značné daňové úniky. Ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský před časem prohlásil, že když bude přijat zákon o státních zakázkách, ušetří se v rozpočtu 90 miliard korun.

V českých podnikatelských kruzích se říká, že za rok se u nás rozkrade deficit státního rozpočtu, tedy nějakých 130 miliard. Pokud dojde ke zvýšení DPH, jsou jen dvě možnosti – buď řetězce zvýší ceny a lidé budou méně nakupovat anebo ceny nezvýší a pak vše de facto zaplatí výrobce. Určitě tak bude pokračovat koncentrace výrobců a podnikání v potravinách, protože to není příliš profitabilní záležitost. My sice podnikáme na jednotném evropském trhu, ale konkurence je nesrovnatelná. Každý stát si to řeší jinak a některé, kde je zemědělství a potravinářství pro politiky důležité, skrytě své výrobce podporují - svůj trh si chrání třeba Francie, Polsko, Rakousko, nyní Maďarsko. Bohužel, právě v Česku a na Slovensku je to nejhorší.

To je tedy podle Vás největší slabinou české zemědělské politiky?

Ano. Evropská zemědělská politika stále není jednotná a spravedlivá, a stará patnáctka je na tom stále lépe. Těžko se potom konkuruje na takzvaném jednotném evropském trhu producentům z nových členských zemí. Přitom společný evropský trh potravin je nesmysl, o kterém mluví pouze západní politici, ale my jako zdejší producenti potravin nemáme nikdy šanci na tomto společném trhu uspět, protože nás tam čekají různé restrikce. Trh je jednosměrný – sem se dováží často nekontrolovaně obrovské množství potravin z celého světa a pro nás je export na západ de facto nemožný. Jde o to, abychom měli alespoň přibližně stejné podmínky v podnikání v potravinách, jako mají ostatní, alespoň v rámci východní a střední Evropy. Západní Evropa je úplně o něčem jiném.

Měla by tedy i Česká republika svůj trh potravin chránit?

Tady nejde o ochranu trhu jako takovou. Důležité je, aby stát věděl, jaké čerstvé potraviny se do země dovážejí a odkud. Nebyli bychom pak odsouzeni sledovat různé aféry s nekontrolovaným dovozem hlavně drůbežího masa, kde dochází k mylnému informování spotřebitele a možná i k daňovým únikům. To pak negativně působí i na domácí výrobce, protože spotřebitel začíná pochybovat o vhodnosti té které potraviny a začíná omezovat nákupy. Většina okolních zemí se dnes o kontrolu toho, co se k nim dováží, snaží. V současnosti je na západ od našich hranic prakticky zcela nemožné vyvážet základní potraviny – maso, mléko, pečivo, protože trh okolních zemí je chráněn různými netarifními opatřeními. Podobně si svůj trh začalo chránit Maďarsko. To v červenci přišlo s vyhláškou o povinnosti hlásit dovoz čerstvých potravin a my chceme, aby i Česká republika zavedla evidenci dovážených čerstvých potravin. Stát má vědět, co se sem vozí, a zákazník má právo být informován o tom, jaký výrobek a odkud kupuje.

Jak by to mělo v praxi vypadat?

My máme smůlu v tom, že zboží, které přijde na český trh, kontrolu pak provádí jen minimální kontroly přímo v prodejnách. Doporučujeme, aby bylo zavedeno povinné značení výrobku zemí původu, ne pouze vlaječkou Evropské unie. Chceme, aby byl spotřebitel pravdivě informován o tom, kde výrobek skutečně vznikl. Nemyslím tím, kde byl přebalen, protože dnešní legislativa hovoří o tom, že stačí i pouhé přebalení, aby byl výrobek označen jako český. Například u drůbeže by měla být uvedena jako výrobce země, kde došlo k porážce kuřete, u masných výrobků země, kde ze suroviny vznikl technologickým procesem (sekání, mletí apod.) konečný výrobek. Zákazník by měl například u polského kuřete vědět, že je sice levnější, ale je vyráběné méně zdravou technologií, na kterou má Polsko v Unii výjimku a že obsahuje více vody. Nikdo samozřejmě nebude nikomu bránit, aby si takové kuře koupil, ale nesmí se to schovávat pod značku EU.

Nakolik je reálné, abychom zavedli podobnou ochranu trhu jako Maďarsko?

V Česku vznikla nyní iniciativa, akceptovaná ministrem zemědělství, aby byl při dovozu čerstvých potravin zaveden stejný režim jako v Maďarsku. To znamená, že každý dovozce by měl povinnost ohlásit na veterinární správu dovoz čerstvých potravin, zemi původu i jeho cenu. Veterináři by pak měli možnost tyto zásilky zkontrolovat, hlavně u podezřelých dovozů. Bylo by to ve prospěch výrobců i spotřebitelů.

Myslíte, že kvalita tuzemských potravin je srovnatelná nebo dokonce lepší než u dovozových?

Je minimálně srovnatelná, podle mě je lepší, než u některých dovozových výrobků, protože při vstupu do EU na nás byly kladeny větší nároky než na některé staré členské země.

Je problém si zajistit domácí suroviny? Třeba mléko nebo vepřové maso?

S vepřovým masem problémy nejsou, s mlékem určité ano, německé mlékárny si dost velkou část mléka z našeho trhu stahují. Některé mlékárny jsou také schopné platit za mléko podstatně více než jiné, protože vyrábějí unikátní produkty, třeba parmezán, určený pro vývoz, tak si to mohou dovolit. Mají také podstatně lepší výsledky než naše firmy a mohou masivně investovat do reklamy svých výrobků.

Jaký je podle Vás důvod celosvětového zvyšování cen potravinářských komodit?

Na každém kontinentu je to různé. Třeba v Evropě rozhodně nejsou důvodem ke zdražování biopaliva, zato v USA ano, tam jsou vůbec nejvyšší dotace na jejich pěstování, na kukuřici. Jako hlavní důvody zdražování vidím spekulace a neúrodu v minulém roce.

Od 1. dubna jste oznámili zvýšení cen pekárenských výrobků kvůli růstu cen pšenice…

Máme půlroční zpoždění, ceny pšenice vylétly už v září. Navíc většinu toho zdražení pšenice do cen nepromítneme, pekárenská divize – mlýny i pekárny – vykazuje velmi špatné hospodářské výsledky. Když nezdražíme, budeme dělat velké ztráty.

Zatím snad nekrachujete, výsledky Agrofertu za loňský rok nebyly přece špatné…

Nekrachujeme, ale Agrofert vloni podržela chemická část, která vytvořila 90 % zisku skupiny. Výsledky potravinářské a zemědělské divize byly vloni špatné. Porážky drůbeže byly ztrátové, chov zvířat byl ztrátový, výsledky potravinářské divize byly podstatně horší než v roce 2009.

Tehdy naopak potravinářská divize měla lepší výsledky než chemická, ne?

To je pravda, ale to byla výjimka, krize dolehla na potravinářství později. Loni to bylo zase zcela naopak.

A plánujete tedy nějaké divestice v potravinářské divizi?

Ne, naopak, my investujeme peníze, které vyděláme chemií, do potravinářství a zemědělství, takže chceme naopak expandovat ve všech segmentech, kde už působíme, tedy v čerstvých potravinách – v mlékárenství, zpracování masa, pekárenství i jinde.

Kdy bude spuštěn například Váš nový závod na lisování řepkového oleje zastudena?

Uvažujeme o tom, ale zatím to jsou jen úvahy, ne reálný projekt. Nevím, kde tento závod bude stát. Nejdřív chceme investovat do rozšíření kapacity zpracování řepky, v Lovosicích postavit rafinérii olejů, budeme vyrábět rostlinný olej pod značkou Zlatá Haná, možná i majonézu této značky, zatím vyrábíme jen rostlinné máslo Zlatá Haná.

Bude jedním z důsledků zdražování potravin i pokles jejich kvality?

Kvalitu potravin de facto určují především obchodní řetězce, protože tlačí ceny neustále dolů, prodávají zboží jen přes ceny. Spirála tlaku na ceny se stále stupňuje. Každý by rád vyráběl kvalitní potraviny, ale kalkulace to ve finále těžko umožňuje. Třeba se stává, že prodáme rohlík za korunu a maloobchod ho pak prodá v akci za nižší cenu, což má v jiných zemích přesná pravidla, aby se takovými akcemi neničil celý trh.

Tlak na snižování nákladů výroby potravin a tím i snižování jejich kvality bude tedy pokračovat? Kam až půjde?

O tom rozhodují i zákazníci, jestli je bude zajímat kvalita. Nejvíce o tom, co bude na pultech, rozhodují samozřejmě obchodníci, ale ve finále samozřejmě zákazníci. Pokud nenajdou v obchodě potravinu, kterou hledají, půjdou jinam.

Budou výrobci nějak reagovat třeba na rostoucí oblibu farmářských trhů?

Pokud vím, zatím zákazníci většinou chodí po obchodě a se slevovými letáky v rukou hledají nejlevnější zboží. Buď chtějí co nejnižší ceny, nebo preferují kvalitu. Možná na to budou ale řetězce reagovat odděleními, která budou specializovaná na kvalitnější čerstvé zboží. Zatím ale chtějí spíše prodávat zboží pod svými privátními značkami, zatímco my bychom chtěli prodávat pod svými. Proto plánujeme reklamní aktivity našich výrobků a možná i otevření reprezentativní prodejny v centru Prahy.

Alena Adámková

....Tento i další články si můžete přečíst v časopise Retail Info Plus ZDE!

Fotografie